Prorůstání technologií do lidského života je dlouhodobým tématem prací Krištofa Kintery, jednoho z nejvýraznějších a nejuznávanějších reprezentantů současné české výtvarné scény. Umělecký objekt Neuropolis představuje vizuální metaforu moderní městské krajiny, jež se skládá ze součástek elektronických zařízení, vybitých baterií, zářivek a dalších odpadních materiálů. Reliéfní struktura připomíná futuristickou metropoli, v níž se propojují fragmenty technologií s industriální estetikou. Kintera ve své tvorbě dlouhodobě reflektuje dopady technologického pokroku a konzumního způsobu života, v němž se produkty, jež měly kdysi hodnotu, nyní stávají odpadem. Neuropolis je výsledkem jeho recyklačního přístupu, v němž transformuje vysloužilé materiály do sochařských struktur, které svým vizuálním charakterem připomínají moderní výškové budovy, datová centra či průmyslové komplexy. Dílo je zároveň ironickou reflexí nezadržitelně akcelerujícího technologického vývoje, urbanizace, stále se zhušťující sítě infrastruktury a jejích ekologických důsledků. Majitel dílo získal přímo v ateliéru umělce.