Energicky pojatá a velmi pozitivně působící krajina Františka Kavána zachycuje v jeho charakteristickém zralém rukopise prostý výjev, jemuž dominuje záplava rozkvetlého kakostu, jehož květem je možné se těšit zpravidla od června do konce letních prázdnin. Malba je vytvořena jistým, uvolněným rukopisem, charakteristickým pro Kavánovo zralé tvůrčí období, přesto jí však nechybí nic z přesvědčivosti a věrného zachycení místa v konkrétním čase i s náladou a vůněmi, které autora při malování bezprostředně atakovaly. Navzdory tomu, že už si tu malíř dovolil zcela uvolněnou ruku a pracoval se štětcem s nonšalancí zkušeného mistra, čímž dosáhl živé, fúzující barevnosti a citelného pohybu, nezapřel ani zde cvičené oko, díky němuž má krajina pevný, stabilní a důvěryhodný skelet. Kavánova tvorba byla vždy úzce spjata s místy, kde žil. Železnické a vítanovské údobí tak doplňuje libuňské období, jímž lze, vyjma konce dvacátých let, označit přibližně poslední dvě dekády autorova tvůrčího života. Představovaný obraz umělcem přesně lokalizovaný do Libunce u Libuně (dnes její částí) je dílem bytostného krajináře neodmyslitelně spjatého s prací v plenéru, která i tomuto oleji propůjčuje dojem bezprostřednosti. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.