Orfeovský motiv reprezentuje vrcholnou fázi Šímovy pozdní tvorby, kdy umělec transformoval svou zkušenost s lyrickou abstrakcí do hlubší kontemplativní roviny, označené historikem umění a autorovým životopiscem Františkem Šmejkalem jako „mentální krajiny“. Kompozice evokující světelný fragment plovoucí v plně modrém prostoru je charakteristickým vyjádřením Šímovy filosofie sjednocení hmoty a energie, materiálního a spirituálního principu, který umělec rozvíjel po svém přesunu k abstraktnějšímu pojetí krajiny. Dílo výrazně koresponduje s obrazem Terres le long du fil (Vlekoucí se země, olej na plátně, 1961, 100 × 81 cm), souvisí s cyklem Terres-lumière (Země-světlo, 1961–1964) a významně se přibližuje kompozičnímu i barevnému řešení díla Plougrescant (olej na plátně, 1962, 54 × 64 cm), kde Šíma obdobně pracoval s motivem světelné formy jako nositelem kosmické energie. Subtilní geometrická struktura naznačená tenkými liniemi v okrových plochách prozrazuje jeho systematický přístup ke konstruování obrazového prostoru, zatímco difuzní modré pozadí vytváří dojem nekonečna a transcendence. Orfeovský motiv, odkaz na básnickou postavu, která symbolizovala pro autora osvobození od utilitárního rozumu a cestu k vnitřnímu světlu, zde získává podobu téměř transparentní struktury, v níž se materializuje jeho vize jednoty světa. V kontextu umělcovy tvorby šedesátých let jde o významnou práci zachycenou v intimním formátu, jejíž hodnotu podtrhuje původ přímo z autorovy pozůstalosti. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.