Modrý obličej je výjimečnou kresbou Mikuláše Medka, která svou formální úsporností a expresivitou výrazně vybočuje z jeho malířské tvorby. Jedná se o jedinečný příklad techniky, kterou Medek používal jen zřídka – kresby, která mu však umožnila radikální redukci tvarů a forem na čisté výrazové minimum. Kompozice pracuje s napětím mezi dvěma perspektivami jak z profilu, tak z čelního pohledu zároveň. Nejvýraznějšími prvky jsou dvě velké kulaté oči a dravě rozevřená ústa, která působí zneklidňujícím dojmem a v divákovi vyvolávají silný pocit napětí. Přítomnost zorničky jen v jednom oku narušuje symetrii a rozehrává dramatickou vizuální hru mezi klidem a výbuchem. Celý výjev se odehrává na záměrně prázdném modrém pozadí. Tato „tichá plocha“ dodává kresbě zvláštní intenzitu a podtrhuje její existenciální naléhavost. Díky jemné práci se stínem a obrysem dosáhl autor vysoce působivé expresivity. Kresba patřila původně do soukromé sbírky amerického finančníka Eliho Wallitta, který se v druhé polovině šedesátých let spolu se svou manželkou začal intenzivně věnovat sběratelství moderního umění. Dílo bude zařazeno do chystaného soupisu díla PhDr. E. Kosákové-Medkové. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Kosákovou-Medkovou, historičkou umění a dcerou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Kresba je silně emotivně vypjatá, podává esenci Medkovy tvorby, zúženou na znakovou dřeň, která nemůže být menší, čímž autor dosahoval silného vizuálního napětí. […]“).