Adolf Chwala patří k silné generaci krajinářů, kteří prošli školením na pražské Akademii výtvarných umění u Maximiliana Haushofera a tvořili převážně v druhé polovině 19. století. Pevný základ, který i on od svého učitele získal, si nesl v průběhu celé kariéry a projevoval se především ve volbě tematiky a dokonalém štětcovém rukopise. Jeho výraz však brzy získal osobitou tvářnost, odpoutal se od romantismu a směřoval podobně jako jeho spolužáci směrem k realistickému zachycení přírody s velkým důrazem na světlo a proměnlivost atmosférických jevů. Chwala, jehož malby se v posledních dekádách dostávají na český trh s uměním z celého světa, byl umělcem nebývale pilným a ve svém výrazu konzistentním. Představovaná malba ve všech základních aspektech tvoří typickou ukázku jeho díla. Výjev je vsazen do krajiny s vysokými horskými štíty na obzoru a s jezerem při úpatí, nebe je prosluněné s kučeravou masou mračných kumulů a přední plán je precizován celou řadou detailně zachycených přírodnin. Zajímavým momentem je narativnost výjevu nesená postavou sedláka doprovázeného psem a telátkem, které si pravděpodobně právě pořídil ve vsi na trhu. Prezentováno ve vkusném rámu. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.