Charakteristická práce Břetislava Bendy, významného tuzemského sochaře 20. století, který proslul především svými akty, demonstruje mistrovskou práci s formou a nebývalou schopnost zachytit introvertní emocionální stav prostřednictvím tělesného výrazu. Benda jako jeden z posledních žáků Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy obnovil dialog mezi napětím tehdejších modernistických tendencí a pevným klasickým ideálem ženské krásy, a ač je jeho dílo zakotveno v novoklasicistní estetice, je považován za dovršitele Štursova secesního odkazu. Mimořádné mistrovství a cit se u něj projevily při práci s materiály, zejména pokud se jednalo o bronz či mramor. Předložená Koupel navazuje s určitými obměnami na Bendovy předchozí studie sedícího děvčete se zdviženým kolenem. V našem případě má dívka lehce pootočenou hlavu, což vytváří dojem intimního zamyšlení. Modelace tělesných křivek je citlivá, s důrazem na organickou plynulost linií a harmonii, typické pro autorův rukopis. Dílo je reprodukováno v monografii věnující se tvorbě Břetislava Bendy (A. Knížek / I. Krbcová / M. Burian: Břetislav Benda – sochař republiky, Praha 2015, str. 254, Koupel) a v autorově vzpomínkové knize Bronz a kámen (Praha 1977, obr. č. 26, Žena v lázni). Představený odlitek byl realizován rodinou autora se souhlasem majitelů autorských práv podle originální předlohy z roku 1934, je signován a označen číslem 1/6. Jedná se historicky o první bronzový odlitek této sochy, která patřila k několika málo autorovým oblíbeným plastikám, jež si chtěl ponechat. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.