Motiv z Bretaně reprezentuje důležité období v tvorbě Věry Jičínské, kdy během svého plodného pařížského pobytu (1923–1931) několikrát navštívila Bretaň, která se stala jedním z jejích klíčových inspiračních zdrojů. Jičínská zde zachytila rustikální architekturu bretaňské vesnice s charakteristickými kamennými domy se strmými šikmými střechami, přičemž expresivní rukopis a pastózní nánosy barvy zdůrazňují drsnou elementární krásu venkovské krajiny. Kompoziční řešení s figurou poutníka v pravé části obrazu navazuje na tradici bretaňských motivů, které autorka objevila díky přátelství s Janem Zrzavým, s nímž v Bretani (konkrétně v Camaretu) pobývala v létě 1929. V těchto letech se malířka, ovlivněná osobnostmi světového malířství včetně Othona Friesze, Fernanda Légera a zejména svého pařížského učitele Andrého Lhota, vyrovnávala s pozdním kubismem a purismem, přičemž si postupně vytvářela osobitý výtvarný jazyk s programově „antiženským“ rukopisem reagujícím na její zkušenost s konkurenčním prostředím dobové umělecké scény. Sběratelskou hodnotu obrazu zvyšuje fakt, že většina díla Jičínské byla darována manželem Prokopem Laichterem městu Dobrušce a na uměleckém trhu se její obrazy prakticky nevyskytují. Dílo bylo prezentováno na několika výstavách v Paříži: Galerie Mary-Elizabeth, Île Saint-Louis, Paříž, 2.–17. 5. 1931; Stálá čsl. galerie v Palais-Royal, konec května 1931, Paříž (bez katalogu). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D., (cit.: „[…] Posuzovaný obraz ‚Motiv z Bretaně‘ je autentickou, výtvarně silnou a robustní, doslova gromairovsky formovanou vrcholnou prací Věry Jičínské. […]“).