Hranatý objekt nazvaný, zprvu možná nečekaně, Zeměkoule představuje výjimečnou tvůrčí spolupráci mezi Jiřím Kolářem a Janem Kotíkem v období, kdy oba umělci rozvíjeli své experimentální přístupy v zahraničí (Kotík působil od roku 1969 v Berlíně, Kolář počínaje rokem 1979 v Paříži). Kolářův přínos spočívá v použití jeho charakteristických kolážových technik – vnější část objektu je pokryta pečlivě komponovanými útržky německých textů, vnitřní strana je vytvořena z klasických map s viditelnými názvy měst, řek a cestami. Horní část objektu tvoří koláž z map noční oblohy s vyznačenými souhvězdími a hvězdami. Kotíkův vliv je patrný v prostorovém řešení díla a v asambláži z provazu na modré desce, která vychází z jeho konceptuálních objektů realizovaných v berlínském ateliéru. Dílo vzniklo v době, kdy Kotík intenzivně zkoumal vztah mezi časem, prostorem a materiálem, což dokládají jeho instalace v berlínské Lützowstraße (1978–1979) a práce zařazené do projektu Ritualizace času (1975, v berlínském Amerika-Haus). Obzvláště zajímavá je modrá linie proplétající se vnitřní stranou objektu, která vytváří dojem tekoucí řeky – je důkazem schopnosti Jiřího Koláře kombinovat prvky z různých vizuálních zdrojů a tvořit nové významové souvislosti, zároveň je otiskem Kotíkovy myšlenky o díle jako otevřené struktuře reagující na prostor. Formální řešení celku naopak odkazuje k Tao-Te-ťingu a jeho pojetí aktivní síly prázdného prostoru. Nalézáme zde charakteristické prvky Kolářova Slovníku metod – zvrstvení významů, propojení reality s uměním a průnik minulosti se současností – i Kotíkovy práce s „chudými“ materiály inspirované principy arte povera. Mimořádnou hodnotu díla podtrhuje skutečnost, že pochází přímo z pozůstalosti Jana Kotíka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. arch. M. Kotíkem, autorovým synem.