Dílo Zbyška Siona působí jako výjev z jiného světa, ve kterém se mísí proud světla a barev prorážejících tmavý kosmický prostor. Dynamická kompozice, ostré linie a vrstvená barevnost vytvářejí dojem tělesa v pohybu, díky němuž zobrazená scéna osciluje mezi abstraktní a futuristickou vizí. Malba je příkladem Sionovy práce s texturou a strukturou, ve které propojuje své expresivní gesto s pečlivě promyšlenou formou. Obraz jako celek je silně emocionální a vizuálně nabitý, zároveň ale skrývá rafinovanou stavbu typickou pro autora, který vždy hledal rovnováhu mezi spontaneitou a řádem. Sion se ve své tvorbě nečekaně vrací k informelu, který zásadně utvářel české výtvarné umění šedesátých let a v němž sám sehrál klíčovou roli. Místo vrstvení hmoty jako kdysi rozvíjí strukturu do plochy, jako by rozevíral harmoniku. Každý fragment pro něj nese význam a stává se jakýmsi znakem, jehož řazení vytváří nový vizuální jazyk. Tento obraz tak překonal pouhou výtvarnou kompozici a stal se způsobem myšlení, návratem k výtvarné poezii a hledání významu ve struktuře. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.