Dvacátá léta se pro Ludvíka Kubu nesla ve znamení vysokého pracovního nasazení a řady zahraničních cest do Horní Lužice a na Balkán, kde kromě malby pracoval i jako hudební etnograf. Kromě krojových studií z Lužice, Srbska a Makedonie z těchto cest přivezl hlavně řadu krajinářských plenérových studií. Patří mezi ně i představované dílo zachycující pravoslavný kostel sv. Jana Kaneo (dříve Jovana) stojící již od 13. století na útesu nad Ochridským jezerem na makedonském pobřeží – dodnes se jedná o nejnavštěvovanější a nejčastěji fotografovanou architektonickou památku v regionu. Jde o výjev, jehož rukopisné podání, zvolená barevnost i celkové působení zcela jasně hovoří o Kubově autorství. Zájem o tento konkrétní motiv dokazuje i jeho další známá varianta podchycená v odborné literatuře (Š. Leubnerová: Ludvík Kuba, 1863–1956, 64. výtvarné Hlinecko, Hlinsko 2023, str. 41, kat. č. 30). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.