Viktor Stretti, podobně jako jeho vrstevník Tavík František Šimon, je spojován takřka rovným dílem s médiem malby i grafiky a zároveň jsou jeho život i tvorba obdobně silně definovány cestovatelskou vášní. Malbu studoval nejprve v Praze na Umělecko-průmyslové škole a také na Akademii výtvarných umění u Františka Ženíška. Obzory si potom především v oboru grafiky rozšířil na mnichovské akademii, kde se v ateliéru Petera Hama blíže seznámil s technikou leptu. Po ukončení studia a vojenském intermezzu ho roku 1901 zlákala Francie, konkrétně Paříž a Normandie. V Paříži se tehdy mohl připojit k silné enklávě českých osobností v čele s Alfonsem Muchou, Františkem Kupkou, Josefem Mařatkou či Milanem Rastislavem Štefánikem. Podobně jako řada jeho vrstevníků byl v té době plně pohlcen vírem společenského života, který mu byl silným inspiračním zdrojem. Neméně silně, podobně jako již dříve v Praze, ho zaujala různá pařížská zákoutí se stánky bukinistů či s dělníky provozujícími svou živnost. Představované plátno spadá právě do tohoto období a prozrazuje vnímavého pozorovatele, jenž navzdory uvolněnému a moderní Paříží prodchnutému rukopisu dokázal věrně zachytit práci pískařů na břehu Seiny i s řadou přesně definovatelných náčiní. Stretti si zde obzvláště zajímavě hraje s odrazy na vodní hladině, jejíž efemérní vibrace dosahují impresivních kvalit. Jedná se o práci vzácnou, po výtvarné a sběratelské stránce pozoruhodnou, jež dokazuje autorovu ranou uměleckou vyzrálost. Dílo pochází přímo z pozůstalosti Viktora Strettiho. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.