Kaplička v Simiane z třicátých let 20. století reprezentuje Kubínovo neoklasicistní pojetí krajinomalby, v němž po usazení ve francouzské vesnici Simiane-la-Rotonde plně projevil svou fascinaci provensálským světlem a jednoduchostí tamní architektury. Výtvarník, jenž se etabloval v okruhu pařížské školy a který v Simiane strávil velkou část života a nalezl tam svůj umělecký azyl, dokázal v této kompozici spojit charakteristický splývavý rukopis s vytříbeným koloritem inspirovaným van Goghovými citronovými a sírovými žlutěmi, což dokládá, že i v období „návratu k řádu“ neztratil nic ze své expresivní barevnosti. Stvrdil tím svůj výrok, že „světlo provensálské krajiny nelze malovat barvami severu“. Autor v obrazu pracuje s měkkým rozptýleným světlem, které ve svém rovnoměrném rozložení po celé ploše plátna spojuje jednotlivé prvky kompozice a vnáší do výjevu pocit klidu a harmonické vyváženosti. V kultivovaně komponovaném výjevu s kamennou zdí a středověkou kaplí Notre-Dame-de-Pitié z 16. století zachytil soulad mezi přírodními tvary a lidskými zásahy do krajiny, což podtrhuje jeho citlivost pro genia loci. Dílo pochází z pozůstalosti československého diplomata Ladislava Hudáka, který působil jako generální konzul v Marseille v letech 1945–1948, než po komunistickém převratu emigroval do Kanady. Malba byla pravděpodobně vystavena na autorově samostatné výstavě Otakar Kubín (1883–1969) v Královském letohrádku na Pražském hradě (prosinec 1984 – únor 1985, Národní galerie v Praze, kat. č. 95, Kaple v Simiane). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D., (cit.: „[…] Posuzovaný obraz ‚Kaplička v Simiane‘ je lyrickou krajinou mocného kouzla, jakousi oázou neporušitelného klidu, stálosti a vznešené harmonie. Užití citrónové a sírové žluti, […] prokazuje, že autor i v období klasicistního ‚návratu k řádu‘ dokázal rozžhavit svou paletu výraznými akordy. […]“).