ObrazTříruká nocvznikl v období, kdy se Hískova malba výrazně přiklonila k sevřenější kompozici a tmavší, téměř monochromní barevnosti, jež předznamenala jeho reflexi existenciálních témat v následujících letech. Centrální motiv díla tvoří organická struktura splývající z vějířovitých lasturových forem, vlnitých tkání a spirálovitých útvarů, které evokují současně botanickou i anatomickou realitu a vytvářejí dojem pohledu do nitra živého organismu. Titul odkazující k trojici rukou směřuje k symbolice plurality a možné alchymistické transformace, přičemž noční temnota zde není pouhou časovou kulisou, nýbrž metaforou skrytých, podvědomých procesů a mystického poznání. Hískova typická metoda vrstvené intuitivní malby, kterou zde uplatňuje s mimořádnou precizností, vychází z jeho grafické minulosti a odráží se v jemné valérové modelaci připomínající techniku mezzotinty. Obrazová struktura se rozvíjí od centrálního tmavého bodu jako meditativní mandala, jejíž ikonografie balancuje mezi organickým růstem a rozpadem. V díle rezonuje odkaz na symbolistické vizionáře, zejména Odilona Redona s jeho enigmatickými hlavami a podivnými květy, avšak Hísek tyto impulzy překládá do osobitého jazyka bez přímé narativnosti. Precizní práce, jíž se obraz vyznačuje, kontrastuje s nejasností zobrazovaného a vytváří napětí mezi viditelným a nevyslovitelným.Tříruká nocpředstavuje zralé dílo umělce, jež dokáže prostřednictvím malby zhmotnit vnitřní stavy mysli a zprostředkovat autentickou, byť obtížně dešifrovatelnou vizuální zkušenost.
Plátno bylo zastoupeno na výstavách: Jan Hísek – Ostrov v lese, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 13. 11. 2019 – 16. 2. 2020; Jan Hísek, Údiv větru, DSC Gallery, Praha, 19. 10. – 12. 11. 2021. Pochází přímo z ateliéru umělce.Z kladívkové ceny autor věnuje 50 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.