uhel na papíře
po roce 1900
vpravo dole
60,5 × 43,5 cm
rámováno, zaskl.
Odhad: 400 000 Kč – 800 000 Kč
Vyvolávací cena: 250 000 KčFrantišek Kupka se mezi pařížskými umělci na přelomu 19. a 20. století velmi záhy prosadil a zároveň se vůči nim jednoznačně odlišil nejen výtvarným stylem, ale i po stránce hloubky vnitřního obsahu – byl filosofem a myslitelem s ojedinělým intelektuálním rozhledem a nevyčerpatelnou obrazotvorností na škále od pitvorné komiky přes líčení démonická po nápady vznešeně velkolepé. Byl zároveň již tehdy člověkem vysoce společenskokritickým a angažovaným. Od roku 1900 tak stále více tíhl k anarchismu a věnoval se politické i satirické kresbě s vrcholem v autorských albechPeníze,Náboženstvía Mír(1901–1904). V této době ho lze označit za antiklerikála, antikolonialistu, antimonarchistu a anarchistu s výrazným kritickým ostnem vůči kapitalismu, plutokracii a vrstvám, které tyto fenomény reprezentují.
Představované dílo s označenímMnicha podtitulemKde úcta k Madonně se stává láskou k ženězachycuje pohled na výklenek osazený sochou korunované Panny Marie s dítětem, u jejíchž nohou napůl klečí a napůl stojí muž v řeholním oděvu s vyholenou tonzurou, znakem jeho řeholního stavu. Mnich má jednu dlaň položenou na Mariino břicho, druhou potom na její levé ňadro, zatímco tvář, v hanbě, noří do záhybu svého roucha. Prostý popis obrazu i podtitul jsou klíčem k interpretaci výjevu. Ten jednoznačně kritizuje překračování úzké linie mezi náboženským symbolem a jeho chápáním v čistě tělesném slova smyslu, k čemuž právě u soch madon v minulosti docházelo. V katalogu, který vznikl k brněnské repríze níže uvedené putovní výstavy (Katalog a výklad k obrazům Kupkovy výstavy, Brno, 10. 6. – 8. 7. 1906, kat. č. 12) vyšel i výstižný komentář k dílu v tomto znění:„Významné znázornění jedné stránky klášterní výchovy. Celibát, toto násilí na přírodě páchané, nese své ovoce v pohlavních zvrácenostech. Socha madony vzněcuje v mnichu chorobné chtíče. Vztáhl ruku, ale beznadějně sklopil hlavu…“.
Po obsahové stránceMnichpřímo souvisí se zmíněným cyklemNáboženství. Ten vyšel roku 1904 jako zvláštní vydání časopisu L‘Assiette au beurre a doprovozen byl právě Kupkovými ilustracemi.Mnichbyl však vytvořený uhlem na papíře, tedy jinou technikou než tento cyklus – mohl tak být zhotoven již záhy po roce 1900, což by podporovala i jeho blízkost se starším uhlem týchž rozměrů s označenímPokrok v malbě(1898).
Dílo bylo mezi lety 1905 a 1907 vystaveno na autorově putovní výstavě prezentované hned v několika tuzemských městech. V katalogu kolínské reprízy (20. 8. – 11. 9. 1905, kat. č. 27) bylo dosud uváděno k prodeji za osmdesát franků. V katalogu pražské reprízy (15. 4. – 17. 5. 1906, kat. č. 126) již bylo vedeno jako prodané. Tato výstava vyvolala kromě kladného ohlasu tzv. pokrokových kruhů také aféru, která souvisela nejen s celkovou politizací celého výstavního projektu, ale především s reakcí na cyklusNáboženství. Takzvaná Judova aféra, pojmenovaná podle Karla Judy, autora úvodu ke katalogu prostějovské reprízy, byla založena na reakci náboženských konzervativců v čele s farářem Karlem Dostálem-Lutinovem. Pobouřeni byli především protiklerikálním zaměřením obrazů na výstavě prezentovaných a Judovým komentářem k nim. Ten v úvodu doslova napsal:„To není satira, není zesměšňování, toť holá, pouhopouhá pravda.“Juda se následně v této souvislosti setkal v tisku s těžkým odporem zacházejícím až k osobní denunciaci. Zajímavostí je, že ho naopak tehdy veřejně hájil Tomáš Garrigue Masaryk, jenž si tím dokonce vysloužil žalobu více než tří set kněží pro urážku na cti. Protiklerikální časopis Volná myšlenka, který si Kupkovu výstavu přivlastnil jako zhmotnění vlastního programu, nadto vyzýval v této spojitosti k tomu, aby lidé sundávali„již jednou se zdí svých příbytků většinou nevkusné ‚svaté obrazy‘ a nahrazovali je Kupkou“.
Dílo bylo též nedlouho po svém vzniku reprodukováno v albu, které vzniklo v návaznosti na výše zmíněnou putovní výstavu (K. E. Schmidt: Album Frant. Kupky, Praha 1906, obr. č. 8). Na základě výše zmíněného lze konstatovat, že se jedná o vzácnou práci vysoké umělecké i historické hodnoty. Při konzultacích posouzeno doc. M. Theinhardt, CSc., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.
Představované dílo s označenímMnicha podtitulemKde úcta k Madonně se stává láskou k ženězachycuje pohled na výklenek osazený sochou korunované Panny Marie s dítětem, u jejíchž nohou napůl klečí a napůl stojí muž v řeholním oděvu s vyholenou tonzurou, znakem jeho řeholního stavu. Mnich má jednu dlaň položenou na Mariino břicho, druhou potom na její levé ňadro, zatímco tvář, v hanbě, noří do záhybu svého roucha. Prostý popis obrazu i podtitul jsou klíčem k interpretaci výjevu. Ten jednoznačně kritizuje překračování úzké linie mezi náboženským symbolem a jeho chápáním v čistě tělesném slova smyslu, k čemuž právě u soch madon v minulosti docházelo. V katalogu, který vznikl k brněnské repríze níže uvedené putovní výstavy (Katalog a výklad k obrazům Kupkovy výstavy, Brno, 10. 6. – 8. 7. 1906, kat. č. 12) vyšel i výstižný komentář k dílu v tomto znění:„Významné znázornění jedné stránky klášterní výchovy. Celibát, toto násilí na přírodě páchané, nese své ovoce v pohlavních zvrácenostech. Socha madony vzněcuje v mnichu chorobné chtíče. Vztáhl ruku, ale beznadějně sklopil hlavu…“.
Po obsahové stránceMnichpřímo souvisí se zmíněným cyklemNáboženství. Ten vyšel roku 1904 jako zvláštní vydání časopisu L‘Assiette au beurre a doprovozen byl právě Kupkovými ilustracemi.Mnichbyl však vytvořený uhlem na papíře, tedy jinou technikou než tento cyklus – mohl tak být zhotoven již záhy po roce 1900, což by podporovala i jeho blízkost se starším uhlem týchž rozměrů s označenímPokrok v malbě(1898).
Dílo bylo mezi lety 1905 a 1907 vystaveno na autorově putovní výstavě prezentované hned v několika tuzemských městech. V katalogu kolínské reprízy (20. 8. – 11. 9. 1905, kat. č. 27) bylo dosud uváděno k prodeji za osmdesát franků. V katalogu pražské reprízy (15. 4. – 17. 5. 1906, kat. č. 126) již bylo vedeno jako prodané. Tato výstava vyvolala kromě kladného ohlasu tzv. pokrokových kruhů také aféru, která souvisela nejen s celkovou politizací celého výstavního projektu, ale především s reakcí na cyklusNáboženství. Takzvaná Judova aféra, pojmenovaná podle Karla Judy, autora úvodu ke katalogu prostějovské reprízy, byla založena na reakci náboženských konzervativců v čele s farářem Karlem Dostálem-Lutinovem. Pobouřeni byli především protiklerikálním zaměřením obrazů na výstavě prezentovaných a Judovým komentářem k nim. Ten v úvodu doslova napsal:„To není satira, není zesměšňování, toť holá, pouhopouhá pravda.“Juda se následně v této souvislosti setkal v tisku s těžkým odporem zacházejícím až k osobní denunciaci. Zajímavostí je, že ho naopak tehdy veřejně hájil Tomáš Garrigue Masaryk, jenž si tím dokonce vysloužil žalobu více než tří set kněží pro urážku na cti. Protiklerikální časopis Volná myšlenka, který si Kupkovu výstavu přivlastnil jako zhmotnění vlastního programu, nadto vyzýval v této spojitosti k tomu, aby lidé sundávali„již jednou se zdí svých příbytků většinou nevkusné ‚svaté obrazy‘ a nahrazovali je Kupkou“.
Dílo bylo též nedlouho po svém vzniku reprodukováno v albu, které vzniklo v návaznosti na výše zmíněnou putovní výstavu (K. E. Schmidt: Album Frant. Kupky, Praha 1906, obr. č. 8). Na základě výše zmíněného lze konstatovat, že se jedná o vzácnou práci vysoké umělecké i historické hodnoty. Při konzultacích posouzeno doc. M. Theinhardt, CSc., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.
