Gustava Poppeho, pražského rodáka, jenž je trhu s uměním dosud jen málo známým, řadíme primárně mezi historické a žánrové malíře, kteří vyšli ze školení Christiana Rubena na pražské Akademii výtvarných umění na přelomu čtyřicátých a padesátých let 19. století. Po zahraničních cestách do Říma, Mnichova, Belgie a Francie působil dále na škole jako asistent a se svým spolužákem Václavem Kroupou měl v Praze až do roku 1857 společný ateliér. Kromě historických témat, zpravidla inspirovaných světovými dějinami, náboženských výjevů a karikatury, se věnoval i dobově oblíbenému figurálnímu žánru se zálibou v rurální a pastorální tematice. Do tohoto okruhu jeho prací spadá i představovaný olej. Zobrazena je na něm v idylickém pojetí poklidná chvilka odpočinku v průběhu žní. Ústřední postavou je žena sedící opřená o stoh slámy a hrající si se svou ratolestí, zatímco boty i pracovní náčiní odpočívají s ní. Jediný, kdo se zde i nadále s plným nasazením věnuje svému úkolu, je v pravém dolním rohu usazený chlupáč s hluboce ustaraným výrazem. Toto dílo můžeme s velkou mírou pravděpodobnosti ztotožnit i se záznamem v základní slovníkové literatuře (P. Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců, II. L–Ž, Ostrava 1993, str. 300). V roce svého vzniku bylo toto plátno představeno na pražské výstavě Krasoumné jednoty (kat. č. 269). Prezentováno ve vkusné původní adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.