Sochy Františka Štorka představují významný příspěvek k dobové debatě o možnostech nové figurace. Původní dřevěný, křídovaný originálFigury(polychromovaný malířkou a autorovou životní partnerkou Jaroslavou Pešicovou, 1971, v. 145 cm) se vyznačoval barevným přechodem od bílé k purpurově temné vrchní části a napětím mezi torzální tělesností a malířsky pojatou barevností. Absence horní poloviny těla a její nahrazení dutým, organicky modelovaným tubusem falického tvaru proměnily dílo v dramatický fragment, který odkazuje nejen k antickému torzu, ale i k existenciálnímu zpochybnění lidské podoby s dávkou kritického humoru a nadsázky. Bronzový odlitek zdůrazňuje monumentalitu zkrácené figury a hmotnost sochařského tvaru, zbaveného malířské iluzivity originálu. Spolupráce s Pešicovou vtiskla původnímu dřevěnému originálu charakteristický dvojhlas – sochařská hmota se setkala s malířskou iluzí a vytvořila obraz těla s nejednoznačným významem. V bronzovém odlitku však dominuje čistě sochařská řeč – tektonika torza, kontrapost nohou opatrně sestupujících se schodů a napětí fragmentu, který působí zároveň jako uzavřený celek i jako otevřená rána.Figuravznikla v kontextu Štorkova zájmu o deformaci a zlom, které nevnímal jako ochuzení, nýbrž jako nositele významu. Přenesení do bronzu tuto filozofii umocňuje: materiál zvěčňuje křehký okamžik a proměňuje dřevěnou intimitu v trvalou monumentalitu. Torzo se tak stává samostatným výpovědním médiem, otevírá otázku soudržnosti lidské bytosti v době, kdy české sochařství kolísalo mezi modernistickou tradicí, stylovým manýrismem a aktuálními proudy západní figurace. Dílo tudíž působí jako těžce znejistěná přítomnost – socha stojící na pomezí těla a jeho obrazu, úplnosti a fragmentu, paměti a přítomnosti.
Představený autorský odlitek byl prezentován na putovní výstavě František Štorek (Galerie výtvarného umění v Mostě, 3. 10. – 3. 11. 2002; Galerie moderního umění v Hradci Králové, 14. 11. 2002 – 12. 1. 2003; Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Wortnerův dům v Českých Budějovicích, 6. 2. – 23. 3. 2003), bez kat. č.; dále na výstavách Jaroslava Pešicová, František Štorek, Galerie Václava Špály, 5.–29. 4. 2005, kat. č. 5; František Štorek: Sochy a drobná plastika, Třebechovické muzeum betlému, 2013, bez kat. č.; a v letech 2005–2025 ve stálé expozici Filharmonie Hradec Králové.
Socha pochází z rodiny autora. V databázi Františka Štorka jsou evidovány dva bronzové odlitky tohoto díla, každý v unikátním provedení. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložen certifikát autenticity Ing. T. Michálka, správce autorovy pozůstalosti.