Konstruktivistická poetika jež se promítá do plátna Staveniště, představuje ukázku osobitého výtvarného jazyka Vlastimila Beneše. Kompozice je vystavěna z husté sítě vertikál, horizontál a šikmých linií, které připomínají konstrukce lešení, jeřábů a rozestavěných budov. V popředí se objevují barevné plochy v odstínech hnědé, zelené a okrové, zatímco vyšší partie obrazu se rozplývají do jemného světla, čímž vzniká kontrast mezi pevnou hmotností a křehkou průzračností. Beneš v díle zachytil nejen motiv moderní výstavby a proměny městského prostředí, ale především jej přetavil do symbolické architektury, která překračuje konkrétní realitu. Pravidelný rytmus linií se mění v jakousi vizuální partituru, evokující řád i chaos současně. Staveniště ilustruje autorovu schopnost propojit racionalitu geometrické kompozice s imaginativní hloubkou a řadí se k vrcholům jeho tvorby šedesátých let. Dílo bylo prezentováno hned po svém vzniku na autorově samostatné výstavě (Vlastimil Beneš: Obrazy a plastiky, Galerie Václava Špály, Praha, 9. 10. – 1. 11. 1964, kat. č. 21) a je zachyceno na fotografii z této výstavy. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.