V roce 1923 se Jan Trampota trvale usadil v Pěčíně. Krajina v okolí Slatiny nad Zdobnicí, její svahy, stráně, podhorská stavení skrytá pod korunami stromů, se staly jeho tvůrčím útočištěm a nevyčerpatelnou inspirací. Právě zde vznikla díla, která jsou považována za vrchol jeho tvorby. V roce 1928, s tragickou smrtí manželky v Praze, však toto první pěčínské období Jana Trampoty končí. Umělce tehdy postihlo hluboké osamění, přesto právě obrazy z tohoto období, monumentální krajiny s dokonalým zvládnutím výtvarné techniky, představují jeho nejvýznamnější a nejoceňovanější práce.
Předložené plátno tak patří k reprezentativním dílům této etapy. Vyniká kompoziční vyvážeností a bohatou barevností, oscilující mezi tlumenými tóny krajiny a výraznějšími akcenty v partiích stromů a domů. Typické pro Trampotu je lyrické podání přírody s důrazem na malířskou zkratku a harmonii tvarů a barev, což je v tomto díle zřetelně přítomno. Autor je oceňován rovněž i pro svůj autentický výraz a pro jedinečný záznam genia loci orlické krajiny. Na rubu na slepém rámu se nachází autorský štítek s názvem obrazu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.