Kubínovo plátno vede diváka cestou obepínající kopeček, na jehož vrcholu se vypíná vesnice Simiane-la-Rotonde. Touto cestou vinoucí se od nevelkého skalního masivu podél místního hřbitova k simianské rotundě a dále ke kapli Notre-Dame-de-Pitié ukryté mezi olivovníky za vesnicí, se malíř pravidelně procházel během svých pobytů v Provence ve dvacátých a třicátých letech. Slavnou středověkou rotundu zde záměrně ponechal mimo obrazový rám nepatrně vlevo, a zvolil tak intimnější výřez krajiny než na rozsáhlejším plátně z roku 1934, dnes uloženém v Národní galerii v Praze (Jaro v Simiane, 1934, inv. č. O 3863), na němž šířeji pojatý pohled na tentýž motiv zahrnuje i rotundu samotnou, což mu zde umožnilo soustředit se plně na poetickou sílu rozkvetlé přírody. Monumentální kameny v popředí, komponované s důrazem na strukturální logiku celku, vytvářejí architektonický rámec pro jemnou lyriku rozkvétajících mandloní, olivovníků a štíhlých cypřišů v pozadí. Světelná jednotnost celé kompozice proměňuje pozorovanou realitu v poetickou vizi. Pastelová paleta a prosvětlená barevnost odrážejí umělcův intimní vztah k adoptované krajině, jež se mu stala zdrojem duchovní obnovy po osobních tragédiích dvacátých let. Liduprázdnost scenérie souvisí s Kubínovým rozhodnutím zřeknout se figur v krajinomalbě a dosáhnout tak meditativního klidu čisté přírodní podívané. Pravidelné rozložení světla po celé ploše plátna funguje jako sjednocující princip, který harmonizuje všechny prvky krajiny v organickou celistvost. Jemnost barevných přechodů a strukturovaná kompozice odhalují malířovu schopnost transformovat konkrétní místo v archetypální obraz středomořské Arkádie. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.:„[…] V předloženém díle ‚Jaro v Simiane‘ Coubine na obrazové ploše vytvořil celistvý mikrokosmos mocného lyrického kouzla a velké komplexnosti pohledu. […] Coubine zde typicky ztvárnil nejmilovanější krajinu v okamžiku, kdy je v přírodě všechno nehybné a kdy se člověk může těšit její prostou, avšak současně bohatou krásou, jež odhaluje delikátní krásy nadcházejícího provensálského jara. […]“).