Toto působivé a moderně pojaté plátno zachycující malebné zákoutí vesnice Nesluša nacházející se nedaleko od Žiliny na Slovensku představuje zralou práci Jaroslava Panušky, žáka Maxmiliána Pirnera a Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění. Zachycena je v autorově typickém malířském rukopisu z přelomu dvacátých a třicátých let 20. století se zřetelným stylovým posunem od detailní Mařákovy popisnosti k uvolněnějšímu impresivnímu pojetí. To tkví hlavně v děleném štětcovém rukopisu, důrazu na světelnou režii a vystižení prchavé atmosféry. Dobře zvolený námět s organicky, až atektonicky rostlými chalupami výstižně vyjadřuje Panuškovu celoživotní zálibu v pitoresknosti, bizarnosti a mystičnosti, tedy v těch aspektech světa stojících na hranici viděného a skrytého. Není divu, že ve stejné době vznikl např. i rukopis slovenského cestopisu Josefa Váchala, v mnoha aspektech s Panuškou srovnatelného autora, jemuž tehdy právě Slovensko přineslo inspiraci prostřednictvím zapomenutých a dosud autentických zákoutí. Dílo pochází z kvalitní moravské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.