Ačkoliv je Josef Váchal veřejnosti znám především jako grafik, knihař a mystik, jeho malířská díla zaujímají v českém moderním umění svébytné místo a tvoří velmi zajímavou část jeho odkazu. Častými náměty Váchalových maleb byly krajiny, selské usedlosti, spirituální a mystické scény, ale i portréty či fantaskní vize.
Předložené rané dílo je neseno výraznými ozvuky secese a prozrazuje inspiraci, kterou Váchal načerpal během svého krátkého působení v krajinářském ateliéru Aloise Kalvody kolem roku 1905. Před rokem 1915 pak výtvarník z Prahy stále častěji vyrážel na Šumavu, zejména do okolí Stach a Javorníka (tento kraj ho později silně inspiroval a v roce 1920 tam vznikla i jeho prosluláŠumava umírající a romantická), a můžeme se domnívat, že tento působivý olej vznikl právě v této oblasti. Scéna zachycuje idylický motiv, skupinu stavení se slaměnými střechami, částečně ukrytými mezi stromy, s malým rybníčkem v popředí. Malba vyniká výraznou, místy až pastózní strukturou a dynamickým vedením štětce, které zdůrazňuje proměnlivost světla a atmosféry. Obraz je tak dokladem nejen Váchalovy zručnosti, ale i jeho zájmu o český venkov a duchovní rozměr přírody, který v pozdější tvorbě často přetavil do symbolistních a expresionistických poloh. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a prof. M. Rakušanovou, Ph.D.