Vojtěch Erdélyi, významný představitel zakarpatského umění, narozený v někdejším Maďarském království, patřil k ústředním osobnostem kulturního života regionu. V letech 1911–1915 studoval na Akademii výtvarných umění v Budapešti a své vzdělání si dále rozšířil v Mnichově a Paříži. Po první světové válce působil jako pedagog v Mukačevu a Užhorodu, tehdy součásti Československa. Roku 1927 spoluzaložil uměleckou školu v Užhorodu, která se postupně vyvinula v Zakarpatský institut umění a stala se klíčovým centrem tamní výtvarné tvorby.
Malíř, mezi jehož hlavní témata patřily krajina, zátiší, ale i městská zákoutí, v předloženém díle, silně ovlivněném pařížskou návštěvou v letech 1929–1931, zachytil idylickou scenérii s typickými prvky rusínské vesnice. Charakteristická stavení s doškovými střechami i jejich obyvatelé jsou zasazeni do zvlněné krajiny s panoramatem kopců a dramatickou oblohou, kterou autor modeloval dynamickými tahy štětce a sytou paletou modrých, zelených a fialových tónů. Erdélyi zde mistrně zkombinoval modernistický rukopis s klidnou poetikou tehdejšího života, čímž vytvořil harmonický a zároveň živý obrazový celek. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Mazačovou. Přiloženo ověření pravosti z muzea Zakarpatského umění v Užhorodě (Transcarpathian Regional Art Museum of Joseph Bokshay) a laboratorní zpráva Trinity Art Research.