Josef Loukota byl malířem, ilustrátorem a pedagogem, jenž studoval na Umělecko-průmyslové škole i na pražské Akademii výtvarných umění – zde později již jako pedagog vychoval desítky malířů a malířek. Kromě toho, že pomáhal Vojtěchu Hynaisovi v Panteonu Národního muzea, byl autorem též velmi pilným, osobitým a tematicky různorodým – známe proto od něj jak scény z běžného života „malých lidí“, tak i ulice velkoměst nebo portréty významných osobností dobového politického či kulturního života. S neutuchajícím zájmem se také zabýval studiem atraktivního námětu dívčího aktu či poloaktu, jejž můžeme obdivovat i na představeném plátně. Celý výjev je zahalen v rokokový háv, jehož hravost a kudrlinky jsou základním stylovým projevem zobrazeného nábytku, dekorací a bohaté kurvatury látek plynule přecházející v zákruty dívčích kudrn. Právě zmíněné rokoko a jeho rafinovaně erotická fazeta se zde staly východiskem pro novodobý hold tělesné blaženosti – obrazová zkratka hlavy zvrácené dozadu se zavřenýma očima a pootevřenými ústy má zároveň své předobrazy ještě hlouběji v historii, např. u Gian Lorenza Berniniho a jehoExtázi sv. Terezie z Avily, jejíž vytržení pečlivě zahalené do draperie bylo ovšem, na rozdíl od představovaného výjevu, rázu čistě duchovního. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.