Prosvětlená senzuální malba znázorňující mladou ženu v rozkvetlé zahradě je významným příkladem rané tvorby Františka Vobeckého, talentovaného krejčího a malíře, který byl jedním z výrazných představitelů české meziválečné avantgardy. Důležitou zkušeností se pro něj stal studijní pobyt v Paříži v letech 1926–1927, kde se seznámil s tvorbou umělců pařížské školy. Zaujali jej zejména práce Amedea Modiglianiho, Chaima Soutina, Marca Chagalla nebo Raoula Dufyho. Oslovila jej jejich schopnost spojovat uvolněný malířský rukopis s koloristickou svěžestí a smyslností. Tato francouzská lekce se stala pro Vobeckého klíčovým impulzem, z něhož čerpal ještě několik let po návratu do Prahy. Právě z tohoto období, v němž autor rozvíjel zkušenosti z pobytu v Paříži a zároveň hledal vlastní malířský styl, pochází obraz Dívka se džbánkem. Uvolněný expresivní rukopis a koloristicky svěží škála tónů chagallovského ladění vyvolávají dojem pozemské harmonie a snového štěstí. V díle je patrná snaha uplatnit moderní malířské podněty na tradičním figurálním motivu, projevující se důrazem na rytmus linií a malířskou expresi, jež plně odpovídají dobové inspiraci francouzskou modernou. Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. K. Guth-Vladaj.