Říčka Fryšávka, dvacet dva kilometrů dlouhý tok známý svou čistotou a výskytem pstruhů, raků a vyder, ústí do Svratky u Jimramova, historického městečka, které právě roku 1921, v době vzniku představovaného obrazu, Blažíček prokazatelně také navštívil a tvořil v jeho okolí. Toto období bylo pro tohoto výrazného solitéra české meziválečné scény jedním z nejšťastnějších, což se pozitivně projevilo i v jeho práci, která i zde čiší radostí z malby. Kompozičně i koloristicky se jedná o vytříbenou krajinu zachycenou v neopakovatelném impresivním podání. Představuje působivou, leč prostou přírodu, namalovanou dynamickými tahy štětce. Blažíček se zde odhodlal snad poprvé ke kompozičnímu řešení, které z dějin tuzemské krajinomalby dobře známe a nalezneme ho především u generace mladých krajinářů z okruhu tzv. Mařákovy školy, případně velmi často i u Václava Radimského. Jedná se o čistý, liduprázdný záběr intimního zákoutí nacházejícího se uvnitř lesa, přesto výrazně prozářeného difúzním světlem. Tato malba, jež si svou kvalitou a vitalitou nezadá s nejkvalitnějšími Blažíčkovými plenéry, tak si bezpochyby zaslouží pozornost každého zvídavého sběratele. Při konzultacích posouzeno PhDr. N. Blažíčkovou-Horovou a PhDr. E. Havlovou, autorkami autorovy monografie a soupisu díla, do jehož elektronické podoby bude představovaný obraz zařazen.