Zachycení oblíbeného výletního cíle Pražanů mezi oborou Hvězda a Divokou Šárkou je mistrnou ukázkou Benešova významného tvůrčího období, které se právem řadí k jeho nejšťastnějším rokům. Hledání moderního výtvarného jazyka dovedlo nejprve mladého umělce ke skupině Osma a následně i k analytickému kubismu. V polovině dvacátých let si ale začal opětovně cenit trvalých hodnot, jaké přinášel zejména francouzský neoklasicismus, a v návaznosti na Antonína Slavíčka obrátil pozornost ke krajině. Brzy se tak projevil jeho mimořádný talent zejména v koloristickém zpracování a na počátku třicátých let dozrál jeho malířský rukopis natolik, že se vyjadřoval spontánně a přirozeně bez ohledu na právě převažující umělecké proudy. Beneš s oblibou zachycoval jihočeské krajiny v okolí Písku, věnoval se však také tematice Prahy a jejích okrajů. Na předloženém plátněZ Liboceje zachycen intimní průhled tichou uličkou lemovanou zdmi zahrad a dvorů, za níž se na kopci nad vrcholky stromů hrdě tyčí jeden z vrcholů renesanční architektury, letohrádek Hvězda. Beneš zde prostřednictvím expresivního rukopisu a tlumené barevnosti zachytil atmosféru pražského předměstí s typickým lyrickým nádechem své tehdejší tvorby. Obraz původně pochází z autorovy pozůstalosti. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. B. Ropkovou, Ph.D., v jejímž připravovaném soupisu bude dílo uvedeno. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.