Toto pozoruhodné Piepenhagenovo dílo ilustruje barevnou redukci jeho zralé tvorby vrcholných čtyřicátých a padesátých let 19. století. Představuje malířův oblíbený námět zimní krajiny doplněné buď sáňkujícími či bruslícími postavami. Muž v popředí se sice zimním radovánkám v tomto případě neoddává, spíše s obtížemi putuje za svým, silueta postavy v zadním obrazovém plánu však evokuje muže stojícího na loďce, tedy snad rybáře nebo ledaře. Vnímáme zde, kromě osobitého podání, i jednoznačnou inspiraci holandskými mistry 17. a 18. století. Námětem se tu zároveň stává sama ztichlá zasněžená krajina vyjadřující lidskou touhu po osamění a splynutí s přírodou. K umocnění její laskavé náruče zvolil autor jemnou barevnou tonalitu, citlivou světelnost a delikátní štětcové podání. Celkově se tak jedná o scénu veskrze nekonfliktní, odpovídající požadavkům širších vrstev tehdejší měšťanské společnosti v duchu snivého romantismu, tedy o výtvarnou polohu, která se těšila mimořádné oblibě nejen v Praze, ale i ve Vídni, Linci, Mnichově či Berlíně, a lze ji tak bezpochyby zařadit ke špičkovým ukázkám evropské krajinomalby. Dílo pochází z kvalitní pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.