Pražská panoramata Karla Chaby z poloviny devadesátých let spojují nostalgickou přitažlivost matičky Prahy s téměř dětskou radostí z barevných ploch a jednoduchých tvarů. Ve Vyhlídce malíř zkomponoval obraz do dvou výrazných pásem – v popředí seřadil stylizované stromy na zídce jako kulisu, za níž se rozestírá řeka a na protějším břehu mozaika barevných domů, kde střechy, průčelí a okna splývají v dekorativní, téměř textilní strukturu. Dominantní růžová obloha a teplé odstíny architektury vytvářejí sladkou, snovou atmosféru vzdálenou jak realistické topografii, tak expresivnímu patosu. Autorův autodidaktický přístup se zde projevuje jako výhoda – absence akademického školení mu umožnila vytvořit osobitý, snadno rozpoznatelný rukopis založený na plošné malbě, ostrých konturách a intuitivní kompozici. Dílo reprezentuje umělcovu zralou fázi, kdy si dávno vypracoval stabilní formální jazyk oblíbený především u sběratelů hledajících dekorativní, ale přesto autentické a srdečné zachycení Prahy. Chaba zde není vizionářem ani formálním experimentátorem, ale soustředěným vypravěčem, který proměňuje paměť města v barevnou idylu. Plátno bylo prezentováno na výstavě Karel Chaba: obrazy z 90. let, Galerie Fronta, Praha, 2.–19. 6. 1997, kat. č. 11. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.