Hanuš Schwaiger studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Trenkwalda a v rámci sebevzdělávání si zároveň v obrazárnách oblíbil staré holandské mistry, především pak Pietra Bruegela, za jehož prací se později hned několikrát vydal na cestu do Holandska. Především jím se nechal inspirovat k určité pitoresknosti a realismu, jenž byl do té doby v Praze nevídaný a pro nějž je dodnes mezi milovníky umění nejvíce znám. Schwaiger se krátce po své svatbě roku 1891 přestěhoval s novomanželkou na Valašsko, do krajiny Hostýnských vrchů, přesněji do Bystřice pod Hostýnem. Zde často maloval přírodu, místní obyvatele, jejich přirozené prostředí a podhorské okolí obecně, čímž získal řadu nových podnětů a motivů. Tehdy, a představované plátno je toho zářným příkladem, dospěl v rámci krajinářského umění k výjimečné barevné citlivosti. Pro své měkké rozptýlené světlo, jemnou modelaci tvarů a vzácně podchycenou atmosféru místa byly tyto práce vysoce ceněny již za jeho života. Sběratelskou hodnotu představovaného díla zásadně zvyšuje fakt, že bylo publikováno a reprodukováno v základní odborné literatuře (V. V. Štech: Hanuš Schwaiger, Salon XVII–1938, obr. str. 24; M. Lamač: Hanuš Schwaiger, Praha 1957, obr. str. 72c, kat. č. VII). Bylo též opakovaně veřejně prezentováno, kupř. na výstavě Jednoty umělců výtvarných, o čemž svědčí i fragment razítka na rubové straně slepého rámu (18. 11. 1937 – 2. 1. 1938, Praha, kat. č. 154). Schwaiger byl po řadu let ve Vídni v kontaktu s prestižní galerií Miethke, kde byl obraz s velkou pravděpodobností také představen, což naznačuje i autentický dobový štítek této galerie na rubu slepého rámu. Tato práce tak po všech stránkách náleží k vzácným a zároveň nejkvalitnějším příkladům Schwaigerovy malířské tvorby devadesátých let 19. století a zaslouží si náležitou pozornost odborné i sběratelské obce. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.