Širší veřejnosti pravděpodobně nejznámější Navrátilův obraz, označovaný jako Hon na lišku, který se nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze (inv. č. O 2653), vznikl hned v několika již méně známých variantách, kde roli lišky někdy alternovala hbitá vydra schovávající se pod říčním břehem. Výjev se vždy točí kolem lovce, nimroda, jenž v doprovodu nejvěrnějších přátel člověka, v tomto případě asi nízkopodlažních jezevčíků, hledá svou kořist, která se mu ovšem moudře schovala pod kamenem – z liščí mazanosti se může kromě lišky samotné, samozřejmě, radovat už jen pozorovatel obrazu, zatímco lovec přešlapuje a neví si rady. V rámci představovaného díla zvolil Navrátil techniku kvaše, jíž vládl s mistrným umem. Kompozice je zde navíc velmi pečlivě inscenovaná do trojúhelníkové sestavy a připomíná tak jakési přírodní proscénium, na němž se odehrává komický příběh o vychytralé lišce a natvrdlém myslivci. Pozorovatel tu lišku spíše tuší, nežli vidí, snad se maskuje za lehce narezlým kamenem v pravém dolním rohu nebo je už dávno v noře a lovec tu jako většinou ztrácí čas zbytečně. Ať už liška přítomná je, nebo není, můžeme se zde dosyta opájet Navrátilovou rukopisnou brilantností, kterou můžeme sledovat mj. ve vyváženosti barevných tónů, drobnopise všech detailů a osobitém modrém chladivém koloritu. Dílo pochází z kvalitní pražské sbírky. Prezentováno v typické a vkusné autorově adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza Mgr. M. Fiřtové, Ph.D.