Nejen na tuzemském trhu s uměním, ale v rámci českého prostředí obecně se prostřednictvím představovaného plátna otevírá výjimečná příležitost k setkání s prací Ferdinanda Loyen du Puigaudeau, jehož vrstevníkem z českých tvůrců byl kupř. Václav Radimský, autor s řadou blízkých východisek. Tento francouzský malíř se zálibou v zobrazování venkovských poutí, ohňostrojů a západů slunce ve svých obrazech spojoval prvky symbolismu, impresionismu a neoimpresionismu. Zásadním okamžikem pro jeho výtvarné směřování, vyjma četných zahraničních cest do Afriky, Německa, Švýcarska, Švédska či Itálie, byl rok 1886, kdy se ve slavné umělecké kolonii v Pont-Aven setkal s Paulem Gauguinem. Později prostřednictvím známého obchodníka Paula Duranda-Ruela zakoupil jeden z jeho obrazů Edgar Degas, který se stal jedním z jeho nejbližších přátel, mezi něž patřila i další zvučná jména jako Auguste Renoir a Claude Monet. Navzdory uznání, kterého se mu již za života dostávalo v uměleckých i sběratelských kruzích, žil se svou rodinou ve velmi skromných poměrech.
Krajní světelný stav plný hřejivých valérů nastávající při západu slunce, jehož zachycení je pravým účelem vzniku představované malby, jako by přímo odkazoval k epochálnímu díluImprese, východ slunceod Clauda Moneta – oba obrazy,La Brière při západu sluncea Imprese, východ sluncestojí na pomyslné kružnici na vzájemně nejvzdálenějších bodech, čímž jsou si logicky také blízké a vytváří velmi silnou komplementární dvojici. Zatímco první z nich přináší teplo a uklidnění, druhý je výrazně svěží a naznačuje probuzení. Monetův obraz přináší neúprosnou realitu moderního extenzivně využívaného přístaviště, Puigaudeaův tone v bezčasí idealizované říční Arkádie. Monetův rukopis je dynamický, místy až nedbalý, Puigaudeaův ukázněně a s jasným cílem a rozmyslem pracuje s hustou sítí jednotlivých úderů štětcem spojujících se záměrně v harmonický celek až v oku pozorovatele. Styčným bodem obou těchto maleb je naopak to, že prezentují své autory po všech stránkách na nejvyšší úrovni, zastávají výsostné místo v jejich výtvarném portfoliu a mohly by být skvostem každé soukromé i přední veřejné sbírky. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Dílo je uvedeno v autorově katalogu raisonné (A. Laurentin: Ferdinand du Puigaudeau, 1864–1930, Svazek I, Paříž 1989, kat. č. 141, obr. str. 319). Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.