Dívčí postava v klidné póze sepjatých rukou předjímá pozdější zájem Ronovského o vnitřní prožitek člověka za hranicí vnější gestiky. Raný akt vznikl v roce malířovy první samostatné výstavy v Umělecké besedě (kde představil jen kresby) a dva roky před první výstavou obrazů v Galerii Václava Špály. Dílo tedy vzniklo v okamžiku hledání vlastního výrazu mezi akademickými požadavky na solidní figurální kresbu a touhou po monumentálnější stylizaci projevující se ve zjednodušení objemů těla do plošnějších barevných polí. Šedorůžové tóny nahého těla kontrastují s chladnějším šedomodrým pozadím způsobem připomínajícím paletu pozdně gotických fresek, k nimž Ronovský vzhlížel během raných konfrontací s italským uměním. Sedící dívčí akt bez erotického podtextu akcentuje tíživost a uzavřenost do sebe sama, což se v autorově pozdější tvorbě stalo téměř obsesivním motivem. Malířův rukopis se zde ještě nevypjal do expresivní deformace ploch, manýristických figurálních kompozic ani do surové faktury enkaustiky, kterou začal systematicky využívat až o rok později. Výjev ořezaný na postavu bez rozptylujících rekvizit prozrazuje snahu o koncentraci na čistou prezenci lidské figury v prostoru. Rodina současného majitele dílo získala jako dar od autora. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.