I zde máme to potěšení ze setkání s dílem Josefa Navrátila, které velmi kvalitně prezentuje svého tvůrce. Na první pohled se jedná o prostou podhorskou krajinu – tou skutečně je a jejím cílem je nepochybně v prvé řadě vyprávění o venkovské idyle. Obraz samotný je však mnohem komplikovanější, rafinovanější a spojuje v jeden celek více zajímavých momentů, přičemž každý z nich lze vnímat jako samostatný malířský úkol. Plocha je rozdělena do jednotlivých plánů, postupně ubíhajících do hloubky a vytvářejících prostorový dojem. Zcela předsazena je až s nápadnou detailností vypracovaná studie stromu a travin v pravém dolním rohu. Následuje výrazně volněji pojatý pás se selkou jdoucí k jezeru a převozníkem, jenž s dlouhým bidlem právě dorazil ke břehu – snad aby ženu vyzvedl a převezl ji na druhý břeh, za nímž na jezero navazuje veduta města při úpatí horského pásu. Všemu dominuje dramaticky se zatahující nebe, které v celkové ploše zabírá majoritní část. Díky Navrátilově schopnosti spojit dohromady všechny skladebné prvky obrazu od figury přes detail, celek, krajinu, městskou vedutu až k citlivému pojetí vzdušné atmosféry, lze i na takto komorní malbě s gustem uvažovat o tom, jaký je vztah obou postav, co bude následovat a hlavně jaké pocity je asi naplňují na břehu horského jezera při tušení smršti, kterou může bouře přinést. Setkáváme se tak s pozoruhodnou a charakteristickou ukázkou práce nebývale agilního malíře, restaurátora a jednoho ze zásadních hybatelů a typických představitelů kulturního života doby biedermeieru. Dílo pochází z kvalitní pražské sbírky. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza Mgr. M. Fiřtové, Ph.D.