Obraz Dvě ženy na poli vznikl v době, kdy Čapek pravidelně jezdil s rodinou na prázdniny na Slovensko do obce Oravský Podzámok a maloval tamní venkov, dosud jen málo zasažený moderní civilizací. Malíř se soustředil na náměty žen s dětmi, prodavaček květin, horalů u ohníčku, venkovanů na poli, ve chlévě či na cestě a tuto inspiraci každodenním životem proměňoval v hluboce existenciální výjevy zdůrazňující základní lidské hodnoty. Motiv dvou žen v krajině zapadá do Čapkova rozsáhlého souboru obrazů s tématem cesty a putování ze třicátých let, které úzce souvisí s jeho filosofickou prózou Kulhavý poutník z roku 1936. Čapek opět zvolil ženu jako hlavní protagonistku pro její kvality všeobjímajícího symbolu naděje, lásky, oběti – ve dvojici též přátelství a důvěry. Figura v červené halence a modré sukni otočená zády k divákovi zároveň předjímá autorův poslední cyklus sedících postav s názvem Touha. Ty svým zasněným a odvráceným pohledem později melancholicky poukazovaly na zoufalství národa a víru v lepší budoucnost. Síla plátna spočívá v dynamických liniích okolních mezí, které sledují ohyb cesty vedoucí k domku s červenou střechou – jako by k němu však cesta nikdy nemohla dospět. Celkové napětí výjevu je navíc stupňováno barevnými kontrasty, zejména v kontaktu s černou, jež celé scéně propůjčuje chmurný podtext. Přestože se Čapek dobře orientoval v soudobém umění a znal aktuální pozici surrealismu, o němž se kriticky vyjadřoval v dobovém tisku, vědomě šel proti proudu modernistických hnutí a zůstal věrný principům umění inspirovaného dětskou malbou.
V autorově pozůstalosti se zachoval malý náčrtek této kompozice (Dvojice na cestě , tužka na papíře, nedat. /30. léta 20. století/), uvedený v soupisu pod číslem I/3061 (P. Pečinková: Pracoval jsem mnoho, Soupis výtvarného díla Josefa Čapka, díl první: Kresba, Humpolec 2019, str. 559). Dílo pochází ze sbírky prvorepublikového továrníka Františka Trägera, který jej získal přímo od autora. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc. (cit.: „[…] Podobně jako ve své vrcholné próze poukazuje Čapek i v těchto obrazech na zázračnost všedních životních situací a pomíjivé události zachycuje jako nadčasové momenty, zlomky věčnosti. Obraz člověka či lidí na cestě představuje obecnou metaforu lidského údělu, vztahuje se k filosofickým otázkám vztahu bytí a času. […]“ ).