Kruhové útvary v červeném a černém poli – na první pohled elementární kompozice, při bližším setkání však obraz, který si klade velké otázky. Janeček tu pracuje s organickými strukturami připomínajícími buňky, embrya, mikrokosmos života samotného, a definitivně se odpoutává od kubistických her a surrealistických narativů své rané tvorby. Barevnost je záměrně redukovaná: červeň funguje jako nositel existenciální energie, zatímco tmavé pozadí vytváří prostor pro kontemplaci. Kruhové formy nejsou jen abstraktními znaky, nýbrž otisky něčeho pradávného, vzpomínkami na původ. V kontextu šedesátých let, kdy se česká malba otevírala světu a zároveň si hledala vlastní hlas, představuje Existence příklad díla, jež nekopíruje západní trendy, ale nachází vlastní cestu mezi konstruktivní kázní a organickým plynutím. Formální přísnost se mísí s meditativním pocitem, že se díváme na něco, co existovalo dávno před námi. Rok 1967 v malířově tvorbě znamená bod zralé sebejistoty – už není třeba experimentovat, stačí naslouchat a zachytit to podstatné. Výjev dýchá klidem, který není lhostejností, ale výsledkem promyšleného soustředění. Obraz byl představen na výstavách (Ota Janeček, Galerie C.A.W. Antverpy, Belgie, 1967, bez kat. č.; Ota Janeček, Východočeská galerie v Pardubicích, září–říjen 1970, kat. č. 64; Ota Janeček: obrazy–sochy, Galerie Fronta, Praha, 1.–29. 10. 1975, kat. č. 14) a je uveden v autorově soupisu díla pod stejným názvem a číslem 10 207. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.