Obraz z cykluMechanické fantomyz pozdního tvůrčího období Václava Tikala, vytvořený v roce 1965, představuje charakteristický projev jeho imaginativní tvorby ovlivněné surrealismem, Skupinou Ra, novou figurací i lyrickou abstrakcí. Na temně laděném, záměrně strukturovaném pozadí vystupují dynamické, kaligraficky působící linie, které se splétají do organických a geometrických forem. Tikal zde mistrně kombinuje strohou linearitu s expresivní gestičností, čímž vytváří napětí mezi technickou precizností a imaginárními motivy. Kompozice působí jako vizuální záznam podvědomých struktur. Evokuje technické nákresy, mapy neznámých krajin či labyrint, zároveň však zůstává otevřená divákově interpretaci. Typická je i autorova práce s kontrastem mezi tmavými liniemi a světlejší, téměř monochromní plochou pozadí, která propůjčuje obrazu snovou, až kosmickou atmosféru.
Dílo je ukázkou Tikalovy fascinace světem fantazie, vědy a techniky, kterou ve svých obrazech transformoval do osobitého jazyka, a přestože se jedná o jeho závěrečný cyklus, stal se současně i jedním z jeho vrcholných projektů. Pochází z významné a kvalitní pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.