Návrat Théseův představuje retrospektivní návrat k mytologické tematice, kterou Šíma intenzivně zpracovával v cyklu z let 1933–1934, následovaném dalším klíčovým cyklem Pádu Ikarova (1935–1936), nedlouho po němž na celé desetiletí opustil malbu až do slovenského intermezza roku 1947. Tato kresba na korespondenčním lístku vznikla pravděpodobně po druhé světové válce jako součást autorovy praxe obohacování korespondence motivy z vlastních meziválečných obrazů, přičemž tyto přílohy nebyly přesnými kopiemi, ale variačními odkazy s pozměněnými prvky původních kompozic. Dílo zachycuje tragický okamžik Théseova návratu z Kréty prostřednictvím vizuální metafory soustředěné do červené drapérie visící na větvi suchého stromu, která svou plochostí téměř pluje v prostoru a kontrastuje s lineárním zpracováním skalnatého prostředí. Kompozice využívá dramatického napětí mezi vzdáleným horizontem s černou lodí a symbolickým kamenem pod stromem označujícím místo budoucí Aigeovy tragédie. Kombinovaná technika tuše s akvarelem na omezeném prostoru pohlednice demonstruje autorovu schopnost transformovat rozsáhlé mytologické narativy do koncentrovaných scénografických vizí. Červená barva, kterou Šíma používal vzácně a s tragickými konotacemi, zde funguje jako symbol nevyužité možnosti záchrany a předzvěst následujícího dramatu. Věnování korespondenčního lístku divadelnímu řediteli, režisérovi, dramaturgovi a herci Janu Škodovi naznačuje možnou souvislost s neuskutečněným scénickým projektem, na němž měli oba muži pracovat, a potvrzuje dramatickou koncepci tohoto miniaturního, ale výrazově intenzivního díla. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Kresba, přestože je drobných rozměrů, je mimořádným uměleckým zážitkem, představuje silnou vizi, děj, vyjádřený metaforickou zkratkou. […]“ ).