Zlatý křik IIvznikl v rámci krátkého období, kdy byl Medek na vrcholu sil a mezinárodního renomé, ale zároveň v předvečer éry normalizace, která ho odsunula do izolace. Je prostředním ze série tří děl nazvanýchZlatý křik(I z roku 1968,IIa IIIz roku 1969), v nichž autor rozvíjel motiv křiku, který se pro něj stal od roku 1967 klíčovým výrazovým prostředkem. Vertikalita plátna jako by diváka svírala do klaustrofobního pocitu. Zlaté obdélné monstrum složené z husté rozdrásané matérie a mechanických součástí určených k destrukci se rozpíná v temnotě a zapouští se rudým kosodélníkem obsahujícím žhavá ohniska do zlatého podkladu, jako by se otevřela rána do nitra těla. V elementech tvořících tělo křičící entity – zubech, zobácích, ústech, strunách, koulích, buňkách, trnech traumaticky penetrujících hmotu – spatřujeme momenty materiálního zraňování, ale i náznaky sexuální ikonografie a metafory sebetrýzně v podobě tvora požírajícího sebe sama. Medek dosáhl působivé dialektiky mezi vnitřním napětím a vnější destrukcí povrchu. Zlatá tonalita vstupuje do ostré konfrontace s červenými akcenty a mohutnou černí, která vše obklopuje – autor nedělal žádné kompromisy, vše je vyhrocené až na hranu únosnosti. Znovuobjevení tohoto plátna je proto vzácnou příležitostí vidět, jak dokonale ovládal techniku práce s emailem a olejem a jak dokázal osobní traumata přetavit do suverénního výtvarného sdělení. Křik zde již není pouhým výrazem existenciální úzkosti, ale získává nový rozměr předtuchy katastrofy, jež se naplní během normalizačních sedmdesátých let. Technická bravura, s jakou malíř vytvořil plastickou strukturu obrazové plochy, dokumentuje jeho schopnost transformovat traumatické zkušenosti v autonomní uměleckou výpověď.Zlatý křik IItak představuje syntézu Medkova celoživotního zápasu s hmotou malby i s historickými okolnostmi, jež předurčily jeho umělecký osud a byly završeny v cyklechŽíznivých andělůčiPohyblivých hrobů. Dílo bylo prezentováno na výstavách (25. Salon de Mai, 12. 5. – 1. 6. 1969, Salles d‘exposition Wilson, Paříž, kat. č. 132; Mikuláš Medek, Emila Medková, Galerie am Klosterstern, Hamburk, březen 1970; Mikulás Medek, Prag, Kunstkreis Leinfelden, 8.–24. 5. 1970). Pochází z kvalitní české sbírky. Dílo bude zařazeno do chystaného soupisu díla PhDr. E. Kosákové-Medkové. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Kosákovou-Medkovou, historičkou umění a autorovou dcerou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.„[…] Symetrický ‚Zlatý křik‘ je sumou [Medkových] výrazných motivů, poskládaných vedle sebe, rozvíjených od roku 1967. […] Obraz ‚Zlatý křik II‘ je objevem: dlouhou dobu nebyl nikde vystavován, a diváci mohou sledovat velmi jemné Medkovy vstupy do geometrických obrazců, z nichž nejvíce zaujme levá hrana, která je mírně zkosená, jako by její tvar byl vyvolaný vstupem červené koule. […]“).