Pastely Václava Boštíka z přelomu osmdesátých a devadesátých let se vyznačují snahou o odhmotnění a meditativní soustředění na světlo. Autor pracoval s jednoduchou geometrickou formou, jejíž vnitřní plocha působí zdánlivě prázdně, zatímco okraje jsou hmotnější. Vytvořil se tak zřetelný kontrast, při němž se uvnitř čtverce otevřel prostor nekonečné hloubky, zatímco okolí se rozprostírá jako plocha. Předložená práce není jen formální hrou, ale především kontemplací nad světlem, které bylo pro Boštíka ústředním tématem. Dílo přitom nese i silnou emocionální hodnotu, jež evokuje krásu přesahující každodenní zkušenost, stojící na hranici mezi viditelným a duchovním. Je brilantní ukázkou autorovy schopnosti spojit jemnou barevnost, subtilní kresbu a duchovní rozměr v osobní, nadčasovou výpověď. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.:„[…] Pastel pochází z autorova vrcholného období, kdy se dočkal výrazných zahraničních úspěchů. Boštík jím velmi přesně vyjádřil svoje pojetí univerza. […]“).