Předkládané plátno představuje typickou a velmi kvalitní ukázku zralého díla významného chorvatského malíře Vlaha Bukovace, jenž se prosadil napříč malířskými žánry od scén náboženských a historických, přes portrét, až po čistý žánr. Ještě než se roku 1903 stal profesorem pražské Akademie výtvarných umění, kde stál u počátků řady progresivních malířů nové generace, prošel v rámci svého školení velký kus světa od USA přes Balkán po Paříž. Zde studoval na slavné École des beaux-arts u ještě slavnějšího Alexandra Cabanela a přátelil se tu také s řadou českých umělců, zvláště s Vojtěchem Hynaisem ho pojilo osobní přátelství – jednalo se tak o osobnost s neoddiskutovatelným mezinárodním rozhledem. Bukovac byl velkým mistrem v malbě aktu, který jeho prostřednictvím vždy získával na smyslnosti a přitažlivosti. Světlo, volba barevné tonality i jakási sametová měkkost, kterou dokázal dívčí tělo prodchnout, tak z jeho aktů vytváří silné zážitky takřka haptických kvalit. Přesně téhož druhu je i toto plátno, v němž se navíc projevuje Bukovacova charakteristická dělená barevná struktura, umocněná nasazením měkkého světla. Smyslnost, či dokonce nepřímá erotičnost výjevu představuje jednoznačně jednu z nejsilnějších kapitol jeho výtvarného portfolia. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. M. Rakušanovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.