Osamělý, stářím poznamenaný strom, vzpínající se u cesty do nitra provensálských kopečků, Kubín kompozičně vyvážil monumentálním skalním útvarem, u něhož často maloval během svých procházek po okolí Simiane-la-Rotonde. Záměrně zredukoval krajinu na několik základních prvků, jejichž rytmus a rovnováha vyvolávají dojem nadčasového klidu. Dialog mezi stromem a masivem skály působí jako tiché gesto staletí trvajícího rozhovoru, proměňující prostou scenérii v symbol trvalé přítomnosti přírody. Jemná práce se světlem na travnatých svazích a mezi řídkými keři dodává obrazu atmosféru meditativní prostoty, tolik charakteristickou pro autorovy krajiny z Provence. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.:„[…] ‚Krajina s osamělou mandloní‘ je Coubinovou prací s pozoruhodným ústředním motivem, který autora dlouhodobě fascinoval: stromem jako solitérem. Namísto figurální stafáže, jež by narušovala idylický klid ztvárněné krajinné partie, zaměřil malíř svou pozornost na typický provensálský strom, mandlovník, v němž doslova objevil duši. […]“).