Tento pastel je jednou z typických Preislerových studií souvisejících v tomto případě s plánovanou výzdobou Palackého sálu v Obecním domě v Praze a spadá tak do vrcholného období umělcovy tvorby. Zároveň je také poslední jeho dokončenou veřejnou zakázkou. Roku 1910 byl Jan Preisler pověřen úkolem, který svým významem přesahoval všechny jeho dosavadní dekorativní zakázky. V Palackého sále vytvořil dvě velká nástěnná panó a dvě nástropní výplně – zajímavé je nejen to, že mu byla ponechána naprostá volnost při volbě námětů, ale i fakt, že původně měla být výzdoba celého Obecního domu svěřena Alfonsi Muchovi, proti čemuž se však zdvihla silná vlna nevole v kulturních kruzích. Vlastní výjev je základně rozdělen na figurální a ornamentálně rytmizovaný plán, kde jsou obě roviny jasně definované. Na řadě pastelových i uhlových studiích si Preisler zkoušel lineární i barevnou skladbu obrazu, motivicky však čerpal ze starších vzorců i vlastních figurálních stereotypů – kupř. skupina jezdců uhánějících v dál, kteří na definitivním zpracování chybí, zde připomíná umělcovu obsesi tímto motivem. Tento pastel vyniká nesmírným dekorativním účinem, podmíněným barevnými kvalitami umocněnými krátkými hustými skvrnami způsobujícími až vibraci jednotlivých tónů. Prezentováno v původní vkusné adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. K. Srpem.