Jedno z klíčových děl Josefa Istlera představuje ukázku jeho zralé tvorby, kdy se plně odpoutal od imaginativního surrealismu a začal rozvíjet strukturální a informelní abstrakci. V šedesátých letech se přátelil s okruhem umělců Konfrontací, mezi které patřili Mikuláš Medek, Vladimír Boudník, Robert Piesen, Jan Koblasa či Zbyněk Sekal. Zařadil se tím do širší souvislosti s českým informelem a v této době pojmenovával svá díla jen jako Obrazy. Reliéfní struktura tkaniny umístěné na plátno v kombinaci s olejomalbou se stala typickým znakem Istlerových prací z této doby. Představený Obraz je svým rozměrem a duchovním působením zjevením, v němž experimentoval s hutnou barvou, špachtlí, lazurami a otiskováním, aby docílil dramatického výrazu a haptického efektu. Monumentální kompozice působí jako vizuální archetyp, čímž Obraz osciluje mezi abstraktním znakem a antropomorfní metaforou. Jedná se o práci vysokého galerijního významu a bude tak ozdobou každé kvalitní sbírky poválečného českého umění. Hodnotu díla zvyšuje fakt, že si ho autor velmi vážil a umístil jej hned po dokončení jako ústřední obraz do své ložnice. Kompozice byla vystavena v Německu (Moderne Kunst aus Prag, Caroline-Mathilde-Räume, Schloß Celle, 1966, kat. č. 11) a na autorově putovní retrospektivě Josef Istler: Obrazy, grafika (Oblastní galerie Liberec, Galerie výtvarného umění v Chebu, Galerie umění Karlovy Vary, únor–červenec 1989, kat. č. 104). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiloženo potvrzení autenticity od C. Istlerové a odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] ‚Obraz‘ je opravdovým unikátem mimořádné hodnoty. Představuje bezpochyby jedno z klíčových děl imaginativní, informelní abstrakce nejen pro své umělecké kvality, ale také pro sám fakt, že se jedná o jedno z největších Istlerových pláten. […]“ ).