Hřbitovvznikl v závěru autorovy životní dráhy a představuje jednu z nejmeditativnějších realizací jeho „poetiky ticha“. V poslední fázi Benešovy malby se témata každodennosti proměňují v existenciální výpovědi o čase a pomíjivosti. Kompozice se soustřeďuje na horizontální pásy krajiny – zdi, stromoví, oblohy. Temné siluety cypřišů, jako skupina opuštěných duší, stojí v těsném objetí stroze komponované zídky. Bílá kaple s cihlově zbarvenou střechou jako by jim připomínala prostupnost hranic do světa živých. Tlumená barevnost v odstínech šedi, zemitých tónů a černé odpovídá autorově pozdnímu stylu, kdy ustupoval od výrazných koloristických kontrastů sedmdesátých let ve prospěch sjednoceného, meditativního účinku celku. Motiv cypřišů bezpochyby vychází z italských cest, které Beneš v této dekádě absolvoval, a lze v něm spatřovat také dialog s prvky symbolistické krajinomalby konce devatenáctého století – dílo tak možná připomene slavnou skupinu obrazůOstrov mrtvýchšvýcarského malíře Arnolda Böcklina – sdílejí tematiku pomíjivosti života, cypřišové dominanty i redukovanou kompozici budující atmosféru odděleného, duchovního prostoru. Holé větve rámující semknutou kompozici venkovského hřbitůvku z obou stran uzavírají scénu a dojem odloučenosti umocňují. Zjednodušení kompozice a vynechání detailů dokládají odklon od civilistní věcnosti k symbolickému jazyku, v němžHřbitovpředstavuje meditaci nad konečností vyjádřenou osobitým malířským rukopisem, nepřetíženým přímými modernistickými vlivy. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.