Karsovo Zátiší s ovocem (či Zátiší se sklenkou vína a ovocem) z roku 1937 vzniklo v době autorovy rozhodující životní křižovatky, kdy se po úspěšné výstavě v pražském Spolku výtvarných umělců Mánes vrátil ze španělského pobytu do vlasti. Kompozice s pomeranči, trsem banánů a sklenkou vína odráží malířovu zkušenost s koloritem středomořského přístavního městečka Tossa de Mar, kde Kars spolu s řadou dalších umělců židovského původu trávil předválečná léta. Dílo představuje zralou fázi jeho neoklasicismu, v němž se prosazuje zdůrazňování primátu kresebné struktury nad barevným akordem. Teplá okrová podkladová vrstva působí jako sjednocující element a odkazuje na studium technik starých mistrů, především Diega Velázqueze a Francisca Goyi. Energické malířské gesto zároveň potvrzuje umělcův odklon od kubistických experimentů směrem k vlastní variantě primitivizujícího neoklasicismu pod vlivem André Deraina. Původ díla z pozůstalosti umělcovy manželky Nory do rakouského soukromého majetku naznačuje osud Karsova díla rozptýleného po Evropě v důsledku tragických okolností jeho skonu z vlastní vůle v roce 1945. Rok 1937 tak symbolizuje nejen autorovu poslední návštěvu rodné země před válečnou katastrofou, ale i uměleckou bilanci jeho třicetiletého působení v centru evropské moderny. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložený obraz ‚Zátiší se sklenkou vína a ovocem‘ představuje dílo, jež přesně zrcadlí autorovo tvůrčí vnímání a cítění. […] Velkorysý, nepopisný malířský rukopis se tu snoubí s koloristickým mistrovstvím teple laděných tónů a zjednodušenou výtvarnou formou, nechávající zaznít jeho příslovečné monumentální cítění tvarů. […]“ ).