Konec 19. století byl pro tuzemské umělecké kruhy zcela přelomovým. Nejen společenský život, ale právě i ten umělecký získávaly na dosud nevídané dynamice. Pro řadu autorů bylo toto období stěžejním a František Kaván, jeden ze základních pilířů své generace s kořeny v ateliéru Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění, v tomto směru nebyl výjimkou. Zde se představuje v období plné síly na prahu čtvrté dekády svého života, a to v době, kdy se plně osamostatnil a stal se z něj po odchodu z Akademie svobodný umělec. Předkládané plátno tak představuje výjimečnou a na trhu s uměním zřídkakdy se objevující sondu do díla mladého a nadprůměrně talentovaného tvůrce. Jeho inspirační zdroje, vyjma vlivu Julia Mařáka a okouzlení přírodou samotnou, jsou spletitější, a podobně jako si toho můžeme všimnout i u některých jeho dalších vrstevníků, zahrnují mnohdy odkaz na Antonína Chittussiho. To můžeme sledovat i zde, povšimneme-li si Kavánova důrazu na zachycení určité nálady, osobité atmosféry i v diagonálním pojetí kompozice s odkazy k barbizonské škole. František Kaván se bezpochyby řadí k nejzásadnějším exponentům české krajinomalby přelomu 19. a 20. století a představované plátno vhodně rozšiřuje představu o celkovém charakteru jeho díla. Upřímnost a bezprostřednost, se kterou tento krajinný výsek namaloval, svědčí taktéž o tom, že je oprávněně držitelem epitetonu „portrétista českého kraje“. Hodnotu práce potvrzuje i to, že je publikována v soupise autorova díla (M. Zachař: František Kaván, 1866–1941, Praha 2018, kat. č. 314, obr. str. 174). Byla též opakovaně výstavně prezentována, k čemuž odkazují razítka na rubové straně (Jubilejní výstava mistra Františka Kavána, Dům Jednoty umělců výtvarných, Praha, 9. 9. – 9. 10. 1941, kat. č. 120; František Kaván: Malířské mládí, Galerie Josef R. Jelínek, Praha, 3.–24. 9. 1946, kat. č. 58). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.