Joža Uprka se v tomto podélně orientovaném díle opět představuje jako umělec neodmyslitelně spjatý s folklorem a venkovským lidem, jako malíř fascinovaný národopisem a patriot moravského Slovácka. Obrazová plocha je pojednána autorovým charakteristickým rukopisem, jenž je suverénní, dynamicky využívá širokých tahů štětcem, vyvstává v plastickém provedení a zachycuje i hnutí mysli zobrazených, jejichž tváře jsou prostřednictvím přehnané světelné expozice nejen prudce osvícené, ale halí se místy i do hlubokého stínu. Zjevné vnitřní pnutí mezi spíše vážně zadumaným mužem a šibalsky pokukující rozesmátou dívkou hovoří o archetypální interakci dvou mladých lidí a o věcech předsvatebních obecně. Právě zmíněný pohled dívky, která jako by na povel v pravý okamžik zaujala příslušnou pózu, vykouzlila úsměv a upřela pohled na pozorovatele, zde svědčí o znalosti fotografického média, jehož vliv z představovaného plátna činí svého druhu efemérní, neopakovatelnou momentku. Uprka se k tomuto konkrétnímu obrazu propracoval prostřednictvím variant a studií, jejichž finálním tvarem je velmi pravděpodobně právě toto plátno – svědčí o tom nejen detaily krojů a celkově pečlivé zpracování, ale především pozadí výjevu, které tu není jen lehce naskicované, ale již plně propracované. Prezentováno ve vkusné adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a MgA. J. Benedíkem. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.