Tento příklad Kavánova ojedinělého osobitého stylu dokazuje originalitu jeho směřování zakládajícího se na blízkém a především přímém rozhovoru mezi umělcem a přírodou. Sledujeme-li kontrast, se kterým vyšlapaná cesta proniká do krajiny, dále pak sametovost všudypřítomného sněhového poprašku, zažíváme tak autentický zážitek a doslova fyzický pocit vlastní přítomnosti v obraze. Autor zde opět potvrdil slova malíře Ferdinanda Engelmüllera o své genialitě jakožto představitele zimních krajin. Setkáváme se tu s jednou z Kavánových nejzdařilejších zimních nálad prodchnutých vzdušnou a měkce prosvětlenou atmosférou s nebývale měkkým koloritem. K vidění je v základu velmi prostá krajina komponovaná na dvě výrazné osy, na diagonálu cesty a víceméně vodorovnou linii horizontu – jedná se o motiv, který v různých formátech nalezneme v autorově portfoliu opakovaně. Předložený olej představující prostou a liduprázdnou zasněženou krajinu je tak nesporným a pozoruhodným dílem Františka Kavána, jednoho z nejznámějších frekventantů speciálky Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění a předního tvůrce krajinného žánru v první polovině 20. století. Dílo pochází z kvalitní moravské sbírky a bylo publikováno v autorově soupisu (M. Zachař: František Kaván, 1866–1941, Praha 1918, kat. č. 1229, str. 501). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.