Tento expresivně pojatý ženský akt, zpracovaný ve výrazně stylizované, až kubizující formě, je vzácně se objevujícím dílem Otty Mizery, českého výtvarníka, publicisty, překladatele a člena skupiny Ra. Dílo pochází z období, kdy se Mizera krátce po druhé světové válce přihlásil ke studiu architektury, kterého však již v zimě 1945 zanechal. Následně navštívil Paříž, kam v roce 1947 odjel znovu, aby se do Československa už nevrátil. Předložená kompozice vykazující vliv Pabla Picassa vyzařuje klid a intimitu. Postava je zachycena v uvolněné, ležérní poloze, zatímco autor mistrně pracoval s kontrastem mezi plochostí malířské zkratky a texturou podkladu. Ztvárnění dívčiny tváře a končetin redukoval na minimum detailů, čímž zdůraznil modernistický charakter díla. Obraz je tak typickým příkladem Mizerovy tvorby z poloviny čtyřicátých let, kdy se inspiroval soudobými evropskými směry a zároveň hledal vlastní výtvarný jazyk mezi realismem a abstrakcí. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.