Obraz Hommage à Chittussi (tedy Pocta Chittussimu) je výtvarnou oslavou uměleckého vzoru. Podobná gesta Lhoták opakoval i jinde; svůj obdiv například vyjádřil českému avantgardnímu malíři Bohumilu Kubištovi. Do typické Lhotákovy krajiny s ostře vedeným horizontem, červenohnědou pustinou v pozadí a zelenou loukou v popředí autor zasadil své charakteristické atributy: vlajku, balón a zvonovitý kopec. Doprostřed scény pak umístil dedikační lístek s nápisem a opuštěný balvan, který leží volně v trávě a tvoří těžiště celé kompozice. Tento kámen přitom není pouhou rekvizitou. Je vědomým symbolem trvalosti a pevnosti české krajinomalby 19. století, k níž se Lhoták po celý život programově hlásil. Antonín Chittussi, jehož tvorba se formovala pod vlivem barbizonské školy, pro něj představoval malíře, který dokázal povznést prostou českou krajinu k lyrické a duchovně prohloubené výpovědi. Předlohy pro volně ležící balvan, červenou zeminu i vysoký horizont ostatně snadno rozpoznáme v celé řadě Chittussiho obrazů. Kompoziční střídmost paradoxně násobí intenzitu sdělení: krajina je tu zároveň vzpomínkou, osobním vyznáním i tichým díkem.
Obraz je uveden v autorově soupisu díla pod číslem 1966/8. Byl reprodukován v monografiích L. H. Augustin: Kamil Lhoták, Praha 2000, obr. str. 248; L. Šteffek: Kamil Lhoták, Obrazy, Praha 2017, str. 422, obr. 1966/8; L. Šteffek: Kamil Lhoták, Tisíc obrazů, Praha 2024, str. 461, obr. 1966/8. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a Ing. L. Šteffkem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Lhoták se tu projevuje jako lyrik přírody, kterou – stejně jako Chittussi – nazírá okem pronikajícím od optického povrchu k hlubšímu duchovnímu uspořádání. Kamil Lhoták nám tu pomocí mistrné výtvarné zkratky dává nahlédnout nehledaně prostou krajinu jako něco svrchovaně krásného, neohraničeného a samo o sobě dokonalého. Je to krajina, která tlumočí maximum oduševnělosti a vznešenosti, a přesto jednoznačně žije skutečností našeho světa. […]“).