Jan Zrzavý (1890–1977)

České městečko

Technika:komb. tech. (tempera, olej) na dřevěné desce

Datace:1947

Signatura:vpravo nahoře

Rozměry:28 x 36 cm

Provedení:rám

vyvolávací cena:‍2600000

dosažená cena:‍3400000

84. aukce, číslo katalogu 99

 

Příznačně  půvabné  panorama  malebného  českého  městečka  je  okouzlující ukázkou  Zrzavého  křehkého  cítění atmosféry a  rázu krajiny i  architektury. Zrzavý se jako jeden z  nejvýraznějších malířů české umělecké scény první poloviny 20.  století velmi rychle zapsal do diváckého povědomí svou specificky měkkou malbou. Téma vesnice či městečka patřilo vedle loděk houpajících se na hladině moře a  momentů z  cest po Itálii a  Francii mezi nejoblíbenější motivy malíře. Většina těchto českých venkovských scenérií vycházela z  inspirace rodnou Vysočinou, kam se v  průběhu svého života opakovaně vracel. I  když tato poetická líbezná malba nese na zadní straně původní autorův název  České městečko, je zcela zřejmé, že i  v  tomto případě se jedná o  jeho srdeční motiv z  Krucemburku. To, že jde o  Zrzavého intimní, dobře zažité místo, je patrné na první pohled. Idylicky uchopená scéna vtělená do snové, až bezčasé atmosféry zanechává v  pozorovateli hluboký sugestivní dojem. Celková síla diváckého zážitku je akcentována suverénním kontrastním koloritem, prací s  malířskými  pastami  a  bravurní  kresbou  druhým  koncem  štětce do mokré barvy. Nepřekvapí proto, že tuto až romantickou, ryze českou vedutu vysoké sběratelské a  galerijní hodnoty si osobně do své sbírky vybral Zrzavého přítel, výtvarník Ondřej Sekora. Práce byla vystavena v  roce 2018 v  Muzeu Kampa na výstavě Jan Zrzavý ze sbírek soukromých sběratelů, v  jejímž katalogu je rovněž reprodukována (str. 73). Je v  původní mistrově adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou  a  PhDr.  R.  Michalovou,  Ph.D.  Přiložena odborná expertiza  PhDr.  K.  Srpa  (cit.:  „[…]  Přestože  se  vesnickými  motivy Zrzavý často zabýval během druhé světové války, vracel se k  nim poměrně často i  po ní, poskytovaly mu zdroj výtvarných podnětů, s  nímž mohl libovolně nakládat. Dostal se tak k  prahu čisté výtvarnosti, jak označují silně geometrizované objevy domů, jejichž bílá průčelí navíc odlišil jiným druhem rukopisu, téměř pastózní prací s  bělobou, zatímco horizontálně členěné střechy pojednal výraznými červenými, modrými a  šedými barvami. […]“).